Jak jsem pádloval na kole

Když mi před lety začala Alča ukazovat krásy Vysočiny, často na výletech zmínila: “Tady se jezdí Okolo Libice” nebo “Tady se při závodě často padá”. Závod jsem neznal, ale jak moc to často zmiňovala, pochopil jsem, že je to něco jako místní Jizerská 50.

A tak jsem v roce 2021 neodolal a 30 min před závodem jsem se rozhodl, že pojedu. Vždyť je to na pohodu tenhle sport, celou dobu sedíš, sem tam přeřadíš a koukáš do přírody. A z kopce vlastně jen odpočíváš. Půjčil jsem si od strýčka kolo a po 5 letech jel na kole. Čas hodinu a třicet sedm minut jsem nečekal (cíl byl dvě hodiny), ale byl jsem na posledním listu výsledkové listiny. Ono to chce asi trochu tréninku…

Unesení nevěsty

O rok později jsme v termínu závodu měli svatbu v těsné blízkosti a zúčastnili jsme se tak, že mi strýčkové unesli nevěstu na vyhlášení a já ji měl vykoupit. Sice stěží, ale podařilo se. V roce 2023 to taky nevypadalo na účast, ale nakonec jsem nastoupil a přišlo i zlepšení o 8 min. Navíc těsně už jsem byl na předposlední stránce výsledkové listiny a stlačení času o minutu pod magickou hodinu a půl bylo zadostiučinění.  To, že se závod letos jede už 17. srpna, navíc jubilejní 20. ročník, mi řekl strýček Honza šest dní před závodem, když jsme přijeli z dovolené a mířili si to na soustředění. To nebylo náročné, ale přece jenom v nohách měl člověk už přes 60 kilometrů během 5 dnů. Motivace ke zlepšení bylo nabíledni. 

Mapa závodu 20. ročníku Okolo Libice

Skvělé výchozí podmínky

Parametry před závodem byly opravdu výtečné a výchozí situace nemohla být lepší.
Joník se budil v noci každých 30 min, protože mu rostou špičáky. Většinou tak prořval 29 min a pak dal do dalšího intervalu klid. Vyřešili jsme to tak, že jsme se přihlásili za tým SK Špičáky Tanvald.

Prodloužili trasu asi o 3 km. Nevím proč, ale asi někde to bylo nutné. 

No a když jsem o den dříve kliknul na počasí, tak jak naschvál tam bylo předpovídáno od 14 hod, kdy byl plánovaný start, 3,5 mm srážek. To se ještě rozplyne… A během dopoledne nic nenasvědčovalo, že by počasí se mělo ze slunečného a tepléto týdne měnit. Po 13. hodině vše začalo. Šňůry vody začaly téct, začala se ozývat bouřka. “Je to na 20 min,” ozývá se z pokoje od švagra Kuby. 

Zážitky ze startu, z trati i cílové rovinky, co není rovinka, nafotila Petra Smutná.

Venkovní sprcha

Bohužel silná venkovní sprcha pokračovala, když v tom hodinky ukazovaly už 13:50. “Posun startu o 15 min,” dostáváme zprávu. “Proč tohle děláte?,” ptá se Kuba. A tyhle otázky nás trochu taky napadají. Zvlášť když hřmí a my tu máme malého syna. Nemá přece jenom aspoň jeden z nás zůstat doma?
Ve 14:15 startujeme. Oba. Alča i já. Déšť nepatrně zeslábl, ale pršelo stále. A pršelo celou dobu závodu. Snad 50 lidí to zabalilo už krátce po startu. Pro ty ostatní to byla hodinka času a více, pro mě 1:49. Takhle extrémní podmínky jsem ale nezažil. 
Když se jelo na silnici, do zatáček to dost klouzalo. Pak se vjelo na zablácené cesty. Pokud člověk nejel blátě, jel řekou vytvořenou v posledních minutách na cestě. Teda jel. Spíš pádloval. Ze strany na stranu se kolébal. Vzpomínal, co se psalo na Pádlerovi. Kde je v normálních časech potůček, stala se z něj rozvodněná řeka, který se objížděla po mostě, kde se dělaly fronty jak u turniketů na sjezdovce. Proč já vlastně nemám blatníky? Aha, on je skoro nikdo nemá. Uvědomil jsem si, že silniční boty, které standardně používám na jízdu na kole, nejsou rozhodně vhodné, zvlášť když s kolem běžíte po těch největších sjezdech. Při převlékání jsem 20 min jen sprchoval bahno na oblečení. 

Samá negativa? V žádném případě. Toto je sport. Toto jsou závody. Toto je Okolo Libice. Trasu lze kdykoliv objet, aniž by člověk platil 300 Kč. Hecnutí, soupeření, komunita. Dokážete si představit, že v tomhle počasí byste jeli jen tak se projet? Rozhodně ne a čekali byste na lepší počasí. Proto jsou závody. Proto je tam ta motivace se dostat do jistého diskomfortu. Ten pocit v cíli, teda spíš zhruba půlhodiny poté, kdy jste v teplé sprše, je nezapomenutelný. Zlepšení času nevyšlo, naopak. Ztráta 20 min na loňský výsledek vypadá hrozivě. Je to motivace pro příští rok. Už se těším. A doufám, že to zase nebude zadarmo.